.

Protože když zveřejnění fotek s Karolínou Tucker strhne vlnu bolavých komentářů, nemůžeme to nechat bez povšimnutí. Děkujeme, Kari. Za to, že jsme tě mohly poznat, za tvoji otevřenost a čistotu. A posíláme vzkaz do světa dál!


Karolína Tucker / fotila Lucie Fenclová

Ženy z CORPUSU mne požádaly, abych napsala něco na téma sebeláska. A já úspěšně předstírám, že už 3 týdny zapomínám.

Upřímně, je to pro mě strašně težký téma. Hlavně pro to, že lidi očekávají, že jim dáte návod. Kouknou na instagram a řeknou si “No ta se musí mít tolik ráda, když tam dává takový příspěvky..” Je to, že se za své tělo nestydím a Corpusu jsem kývla na foceni podprsenky pro velká prsa, něco, za co by se měl mít člověk rád, být na sebe pyšný?

Je to něco co bychom měli vyzdvihovat? To, že se tlustý člověk svlíkne před někým jiným a není to pro něj problém.
Je to zvláštní. Asi taky proto, když se jedná o moji naprostou přirozenost. Nikdy jsem nedovolila, aby mi mé tělo bránilo v něčem, co mě baví.


Karolína Tucker / fotila Lucie Fenclová

Volejbal, surfovaní, paddleboard, plávaní, lyže, cvičení v posilovně, dělání jogy, krátký šaty v létě nebo chození mezi lidi. Až poslední dobou, co na svém instagramu (@mermaidanthecity) tyhle myšlenky komunikuji s veřejností, mi došlo, jak obrovský problém to je. Kolik lidí se v dnešní době omezuje v pohybu nebo chování pouze proto, že by si z nich někdo utahoval nebo že se stydí za svá těla. A ne, tohle není “problém” nebo mindset pouze lidí s nadváhou. Píšou mi náctileté i dospělé ženy, které mají sotva velikost 38 o radu, jak jsem se naučila mít ráda.

Moc ráda bych vám na to dala návod, kterým když se budete řídit přesně krok za krokem a tak do roka a do dne, abrakadabra, se milujete.

Uděláme si teď chvilku a budeme upřímní. Protože ani ta má sebeláska, se nestala ze dne na den.

Dobře?
Dobře.

Všichni známe věc zvanou sebevědomí. Aneb být si sám sebou vědom. Abych to definovala svými vlastními slovy, řekla bych, že je to nejtěžší věc, jakou kdy lidská bytost projde a která zahrnuje “vyčištění odpadu” (toxických vztahů, myšlenek...) a naplnění sebe s přijetím a láskou k sobě. Lidé říkají: „Však se miluj!, Musíš milovat sebe především!” - jako by to bylo tak snadné.

Jsem tu ale taky, abych vám řekla opak. Milovat se je těžký!

Jako dívka, která se roky potýká s vlastní nenávistí, mohu sdílet, že jsem o sobě měla spoustu negativních myšlenek. Dostaly se do bodu, kdy jsem se vyhýbala pohledu do zrcadel a všeho, co by mohlo odrážet mou tvář nebo mé tělo - tak plná nenávisti sama k sobě jsem byla. Když jsem byla malá, bylo mi tak 10 let, zažívala jsem šikanu ve škole i ve sportovním klubu, kam jsem denně docházela. Bylo mi denně připomínáno, že jsem nic, že jsem ošklivá a hloupá. Za ty roky jsem začala být znechucená sama sebou.

Nenáviděla jsem svoje pihy. Nenáviděla jsem své tělo. Svaly a sportovní, až mužskou postavu. Jako nováček na střední škole bych vám mohla říct desítky věcí, které jsem na sobě nesnášela. A kdyby jste mě požádali, abych vám řekla jednu věc, kterou jsem na sobě milovala, trvalo by mi to celý den. Nesnášela jsem svůj smích, úsměv,svůj hlas. Chtěla jsem být jako kdokoliv jiný. Jen ne sama sebou. Bylo mi asi 21 nebo 22 let, když mi bylo poprvé řečeno, abych se “měla ráda.”


Karolína Tucker / fotila Lucie Fenclová

Milovat se? Co to znamená?
Jak se naučíte milovat někoho, koho jste celých dlouhých 22 let nenáviděli? Jak se naučíte milovat svého úhlavního nepřítele? Na tyto otázky jsem našla odpovědi až v posledních letech a cesta k nim nebyla vůbec snadná.

Plakala jsem více slz, než jsem si dokázala kdy představit. Vykřičela jsem víc zlosti, než jsem kdy mohla pochopit. Až jsem nakonec přetrhla ten  nekonečný cyklus vzteku, pomsty a roli oběti, do které jsem se sama uvrhla, a nahradila to pozitivními věcmi.

Moje cesta byla plná nových začátků. Znovu. A znovu A znovu.

Každý den se rozhodujeme. Možná si nevybíráme okolnosti, ale můžeme si zvolit, jak na ně budeme reagovat. Ve skutečnosti je tohle jedinou věcí, kterou můžeme mít skutečně pod kontrolou. Nás, sami sebe a naše rozhodnutí. Je to to, co máme! I když nám jiní ublíží, a bolest se stane přímým důsledkem rozhodnutí někoho jiného, volba je stále na nás. Udusí nás? Nebo?


Karolína Tucker / fotila Lucie Fenclová

Nakonec to bylo moje vlastní rozhodnutí, co stálo na počátku změny. Rozhodnutí, že si zasloužím víc. Že si chci žít život, který si opravdu zasloužím. Příliš dlouho jsem cítila bolest a emocionální modřiny ze vzdálených okamžiků, které jsem měla už dávno uzavřené. Přesto jsem je cítila tak ostře, jako by se staly včera. Příliš dlouho jsem se držela rozhořčení a obviňovala ostatní za moje rozhodnutí.

Nejsem na konci cesty. A troufám si říct, že asi nikdy ani nebudu, v tomhle životě. Ale v průběhu let jsem se dozvěděla, že to za tu bolest stojí. Naučit se milovat samu sebe za to, kým jsem a kde jsem.

V reálném životě, je to těžký. Spoustu lidí se tě bude snažit přesvědčit o opaku. Tak si prosím pamatuj. Ty nejsi chyba. Nejsi ten problém, který chceš vyřešit. Jsi láska.

A krásná taková jaká jsi.
Ať je to s pihama, nebo striema.
Jsi prostě nádherná. Tak se miluj. Miluj se tak, jako chceš, aby tě milovali ostatní.
Lásko.